Blog

„Chytil jsem motýla – zahynul. Utrhl jsem květinu zvadla.
Poznal jsem, že všeho, co je krásné, se mohu dotknout pouze srdcem..“

JOHN LENNON

Tento týden to bylo zrovna 10 let od chvíle, kdy jsem ve 24 tt. porodila své dva maličké chlapečky Čestmíra a Viléma, s kterými jsme se za 3 a 4 dny rozloučili. Teď si tady žiju svůj normální obyčejný život. A jsem moc ráda, když si zas a znova můžu připomenout, co všechno jsem díky nim během 10 let poznala… Proč o tom pořád mluvím a píšu?
Možná proto, že v mém dětství a v životě rodičů a prarodičů bylo hodně neopečovaných ztrát, o kterých se moc nemluvilo. Nebyla pro to slova.

Ztráta dítěte patří k nejtěžším zkušenostem a týká se překvapivého počtu rodin: údajně každé 4. těhotenství končí jinak než narozením zdravého dítěte. Přesto se o tomhle těžkém a intimním tématu moc nemluví. A to je škoda, protože tak se k této bolesti přidává ještě další – z osamocení a nepochopení okolí.

V sobotu jsme spolu s Blankou Javor Dobešovou ze spolku Ke kořenům pokřtili vodou z Vltavy sešit Mému miminku – Průvodce po ztrátě miminka. Jsem vděčná, že se ho podařilo dokončit, od Vánoc jsem se skoro nezastavila, tak jsem to konečně mohla oslavit… Děkuju vám všem, kdo jste mě podpořili! Bez vás bych to opravdu nedokázala.

“Smrt dítěte je asi ta největší katastrofa. Monoho vztahů v důsledku takovéhle tragédie selhává. Pod vlivem takovéto hrůzy však nemusí nevyhnutelně dojít k rozpadu, i když je pochopitelný. Viděl jsem,