Příběhy

„Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti současně nebyla dána síla jej splnit.
Možná však pro to budeš muset těžce pracovat.

RICHARD BACH

Ráda bych se s vámi podělila o pokračování našeho příběhu. Před téměř dvěma lety jsem napsala příběh Měli jsme být tři… A ráda bych tímto pokračováním dodala sílu všem, kteří zažili ztrátu miminka. 14. 11. 2017 se stal nejhorším dnem mého života. Tahle zkušenost náš vztah velice změnila. Já mám potřebu o Vašíčkovi mluvit, přijala jsem ho jako nedílnou součást našeho života. A už v tomto bodě jsme se s přítelem nedokázali shodnout. On naši ztrátu uzavřel v sobě, nemluví o tom. Pouze když se připije, pláče.

Milí neznámí, dovolte mi se s vámi podělit o náš smutný zážitek. Letos v dubnu jsem otěhotněla po velice krátké snaze a říkali jsme si, ze naše miminko bude zázrak, jelikož se nám to povedlo opravdu rychle. Antikoncepci jsem brala dlouhých 12 let a nepředpokládali jsme, že to půjde tak snadno. Ale podařilo se a přes prvotní šok jsme se oba na miminko moc těšili. Termín porodu vycházel na 21. 12., ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem si mohla přát.

Na druhé miminko jsme s mužem čekali víc než ROK.

Začátky těhotenství pro mě byly velmi radostné, nicméně těžké.

Bylo mi hodně zle.

Byla jsem unavená, vyčerpaná a plačtivá.

Je 16. srpen, 9:45, krásný, letní, sluncem zalitý, páteční den. Sedám do auta před domem, šťastná, spokojená, usměvavá, milovaná a milující mamina a těhulka. 

Je 16. srpen, 12:00, krásný, letní, sluncem zalitý, páteční den. Sedám do auta před nemocnicí v Neratovicích, zlomená, uplakaná, se srdcem roztříštěným na miliardu kousků, které, mám pocit, se nikdy nemohou už poskládat zpět. 

Poselství pro rodiče Daniela Čestmíra, narodil se 3. 10. 2017. Věnováno jeho památce…
Milá Danielo, text ke mně přišel tak, jak ke mně chodí vše, co napíši. Zrovna jsem byla u dcery a v noci kolem druhé hodiny se probudila. Měla vedle sebe mobil, abych nezaspala s dětmi do školy a školky. Nevím proč jsem ho vzala do ruky a podívala se na mejly. A tam byl mejl od tebe i s fotografií. Hluboce mne to zasáhlo.

Ráda bych se podělila o náš příběh. S manželem jsme spolu už 9 let, mně je 28, muži 31. Loni byla svatba. Byla kouzelná, plná lásky a štěstí. Měli jsme vše, po čem jsme toužili, dosáhli jsme všech našich cílů a konečně si řekli, že je ten správný čas založit rodinu. Vrátili jsme se z líbánek a v říjnu už jsem koukala na slabě pozitivní test. Byla jsem v sedmém nebi. Fazolku jsme pojmenovali Lucky (štístko).

Než se asi dostanu k celému vyprávění o našem synovi, ráda bych vám představila sebe. Ať alespoň trošku znáte můj osud, vlastně náš osud, protože se to týká i mého manžela. Jmenuji se Veronika, manžel je Jiří, oběma nám bude 33 let a za těch, už v září, 13 let, co jsme spolu a za ty, už v září, 3 roky, co jsme manželé, jsme si pár nelehkými obdobími prošli.

Dnes je tomu přesně měsíc, co se narodila moje dcerka Natálka. Ve 14:26 se její tělíčko ocitlo na tomto světě. Ale nebylo to takové, jako to má každá matka, která

Už čtyři týdny po očekávané menstruaci a testy stále negativní. Ve skrytu duše jsem doufala, že to bude nějaká cystička. Přece jen po dvou měsících vztahu by bylo na dítě

S manželem jsme se po roce manželství a téměř osmiletech vztahu rozhodli, že založíme rodinu. Já jsem ve svých 25 letech velmi těšila a stále těším na roli maminky. První