Knihy / film / umění

Když dinosaurům někdo umře
Laurie Krasny Brown, Marc Brown, Cesta domů, 2010
Dinosaurům někdo umřel… vám ne?  Děti se také musejí vyrovnávat s naší konečností. Mají spousty otázek, plno starostí, krásných nápadů, umějí si opatrovat vzpomínku.  Když Dinosaurům někdo umře je psychologicky fundovaná a v zahraničí velmi úspěšná knížka, která může být dobrým pomocníkem pro společné povídání s dětmi o důležitých věcech v životě. Patří domů, do školek i do knihoven pro děti.

Myši patří do nebe …ale jenom na skok
Iva Procházková, Albatros, 2006
Velké přátelství myšky Šupito a lišáka Bělobřicha je dramaticky přerušeno, ale oba přátelé se znovu setkají v přívětivé zemi na hranici mezi životem a smrtí, kde prožívají podivuhodná dobrodružství. Motiv smrti je podán tak, že se ho malý čtenář nezalekne, a přijme ho jako součást příběhu. Autorka chtěla svým barvitým vyprávěním z přírody setřást bázeň ze smrti, která děti mnohdy obestírá, a naznačit, že nějaký svět existuje i dál.

Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés, Pragma, 1999
V každé ženě žije mocná síla, naplněná zdravými instinkty, vášnivou tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Je to archetyp Divošky, který představuje instinktivní povahu žen. Divoška je ale ohroženým druhem… V knize Ženy, které běhaly s vlky se zabývá dr. Estés mýty, pohádkami a příběhy, z nichž mnohé pocházejí z její vlastní rodiny, s cílem pomoci ženám spojit se znovu s těmi divokými, zdravými a vizionářskými vlastnostmi této instinktivní povahy. V příbězích a komentářích v této pozoruhodné knize nalézáme, zkoumáme, milujeme a pochopíme Divošku a pojmeme ji do své hluboké duše jako něco kouzelného a léčivého.

 Andělka

(ČR 2020, 26 minut, režie: F. Křivánek, v češtině)

Příběh matky, která vědomě pozvala smrt do své rodiny a stala se tak inspirací pro mnoho dalších žen, které přišly o své novorozené a nejmilovanější děti.

Dostupný on-line na https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/320298380030003-andelka/

Ester

(ČR 2020, 62 minut, režie: Helena Třeštíková, v češtině)

Portrét Ester Janečkové zachycuje její osud v průběhu 30 let. Helena Třeštíková ji začala natáčet od roku 1989 jako jednu ze studentek Střední zdravotní školy v Praze pro film „Sestřičky“. Ester v dokumentu mluví otevřeně také o ztrátě svého miminka.

Dostupný on-line na https://www.ceskatelevize.cz/porady/12547554807-ester/219562268120002/

Nejtěžší volba

(ČR 2010, 57 minut, režie: Dagmar Smržová, v češtině)

Příběhy a rozhodování žen, které se dozvěděly, že se jejich dítě má narodit s těžkou zdravotní vadou. Všechny sledované hrdinky se nakonec rozhodly své dítě přijmout se vším všudy a případně s ním i přečkat odchod z tohoto světa. Ženy popisují cestu, kterou zvolily a dopady jejich rozhodnutí na ně samotné i jejich blízké okolí.

Dostupný on-line na https://www.ceskatelevize.cz/…/10267494493…/21056226952/

Střípky ženy

(Kanada / Maďarsko / USA, 2020, 126 min, drama)

Po tragickém domácím porodu se musí vyrovnat s návalem emocí i velkým smutkem a najít cestu zpátky ke svému partnerovi i rodině.

https://www.csfd.cz/film/826104-stripky-zeny/recenze/

https://www.netflix.com/cz/title/81128745

Osudová ztráta

(USA, 2014, 101 min, drama)

Příběh podle skutečné události vypráví o šťastně zamilovaném manželském páru, kterému se narodí mrtvý chlapec. Tato nešťastná událost naprosto změní jejich vztah. Meggie se uzavře do sebe a Aaron si hledá povyražení jinde…

https://www.csfd.cz/film/373169-osudova-ztrata/prehled/

Moje malé děťátko

(SRN 2007, 88 minut, režie: Katja Baumgarten)

Autentický životní příběh režisérky – porodní asistentky, která se v průběhu těhotenství dozví, že očekávané děťátko je tak těžce postižené, že se narodí mrtvé, nebo zemře velmi krátce po porodu. Přesto se jej rozhodne donosit a porodit (doma, s podporou lékaře a porodní asistentky), aby mohlo pár hodin po porodu zemřít.

www.meinkleineskind.de

http://www.viktoria11.de/english/mylittleone/film_e.html

Zachraňte Edwardse

(ČR 2010, 72 minut, režie: Dagmar Smržová, v češtině)

Příběh mladých manželů rozhodujících se přivést na svět těžce postižené dítě, s Edwardsovým syndromem.

https://www.csfd.cz/film/285309-zachrante-edwardse/prehled/

Nevítaní

(ČR 2009, 72 minut, režie: Tomáš Škrdlant, v češtině)

Celovečerní dokument Tomáše Škrdlanta zachycuje dlouhodobě sledované osudy fyzicky postižených dětí, které byly svými rodiči odloženy hned po narození.

Dostupný on-line na https://www.ceskatelevize.cz/porady/10180374428-nevitani/

Frida Kahlo je moje oblíbená malířka. Dřív mě tenhle její obraz děsil, ale potom, co jsem zažila podobnou zkušenost a jela do Vídně na její výstavu, jsem dlouho stála u tohohle obrazu a cítila, jak mě léčí.

Henry Ford Hospital

„Nemocnice Henryho Forda je název obrazu, který Frida namalovala v roce 1932. […] Poslední věcí na obraze je malý lidský plod, možná maličký Dieguito, kterého tou dobou čekala. Snad právě v detroitské nemocnici Henryho Forda se z Fridy stala skutečná umělkyně. Poprvé dokázala svému utrpení dát obecnější význam, který oslovoval všechny diváky.“
(z knihy Frida Kahlo: Intimní autoportrét, uspořádal a přeložil Luděk Janda, Labyrint, 2003)

Frida Kahlo: Henry Ford Hospital, 1932

Z dopisu doktoru Leovi Eloesserovi

Detroit, 29. října 1932
„[…] Byla jsem poslední dobou tak nadšena tím, že budu mít dítě, ale nejdřív jsem si musela promyslet všechny obtíže, které by mně to mohlo způsobit. Nakonec šlo především o biologickou záležitost a já jsem cítila potřebu přivést na svět to dítě. Váš dopis mi zvedl náladu, protože jste porod považoval za možný, tak jsem ho ani neukazovala doktoru Prattovi, byla jsem si totiž takřka jistá, že těhotenství vydržím, včas odjedu do Mexika a tam porodím. Uběhly skoro dva měsíce a já jsem necítila žádné potíže, neustále jsem odpočívala a dbala o sebe, jak jsem jen mohla. Ale asi dva týdny před čtvrtým červencem jsem zpozorovala, že mi skoro denně vytéká něco jako zkažená krev. Polekala jsem se a zašla za doktorem Prattem a on mně řekl, že to je přirozené a podle něho budu moci klidně porodit císařským řezem. Pokračovalo to až do 4. července, kdy jsem, nechápu jak, potratila, ani jsem nemrkla. Plod se nestačil zformovat. Když vyšel, vypadal jako v rozkladu, přestože jsem byla už tři a půl měsíce těhotná. Doktor Pratt mi neřekl, jaká asi byla příčina, ani nic jiného, pouze mě ujistil, že příště jistě budu moci mít jiné dítě. Dodnes nevím, proč jsem potratila a jaký byl důvod, že se plod neutvořil, takže kdo ví, jak to mám sakra uvnitř seřízeno, protože to je všechno velmi zvláštní, nezdá se vám? Tak jsem se těšila, že budu mít maličkého Dieguita. Co jsem se nabrečela, ale už se stalo a nezbývá než se s tím smířit… Konečně na světě je tolik nevyřešených záhad. V každém případě mám kočičí život, protože já neumřu jen tak snadno. A to už něco znamená…!“
(z knihy Frida Kahlo: Intimní autoportrét,uspořádal a přeloži Luděk Janda, Labyrint, 2003)

Frida Kahlo: Potrat, 1936

Stabat Mater

„Po radostném tvůrčím období, naplněném intenzivní skladatelskou prací, přišla nečekaná rána. Po smrti dcery Josefy, která zemřela dva dny po narození, umírá za tragických okolností v srpnu 1877 roční dcera Růžena (otrava fosforem) a měsíc nato i tři a půl roku starý syn Otakar (podlehl neštovicím). Dvořákovi během krátké doby přišli o všechny tři děti. Skladatel již po smrti prvního z nich vytvořil klavírní verzi kompozice, která se stane jednou z jeho nejproslulejších: Stabat mater. Po ztrátě dalších dvou dětí se Dvořák k textu středověké latinské sekvence pojednávající o utrpení Panny Marie, které ukřižovali syna, znovu vrátil a dal jí definitivní, orchestrální podobu. Oratorium Stabat mater později významně přispělo k Dvořákově světové slávě.“
(z webu www.antonin-dvorak.cz/zivot)

John a Yoko

Skladba Yoko Ono No Bed for Beatle John je o tom, jak v London’s Queen Charlotte’s Hospital odmítli jejímu manželovi poskytnout postel během její hospitalizace.

Srdcervoucí Baby’s Heartbeat je nahrávkou posledních minut srdečních ozev miminka a následují Two Minutes Silence k uctění památky ztraceného syna.

Pomník nenarozeným dětem

Dílo mladého sochaře Martina Hudáčka, Bardejovská Nová Ves na Slovensku

Mexické dušičky

Jako léčivou vnímám tradici mexických dušiček, kde jsou smrt, lebky a kostlivci zpodobněni v jásavých barvách a s humorem. Mexičané kupují svým dětem lebky z cukrkandlu s jejich jmény a mrtvým na domácí oltář dávají oblíbené doutníky či televizor.
Tato jedinečná tradice vznikla jenom v tomhle koutu světa a je pod ochranou UNESCO. Nejspíš se v ní smísily křesťanské vlivy s původní Indiánskou kulturou. Na této tradici se mi líbí tvořivé přijetí smrti.