Byl chladný večer na přelomu ledna a února. Daleko od země, když už šli spát skoro všichni lidé i některá zvířátka. U hvězdiček na nebi seděly dušičky tak, jako sedávají každý každičký večer. Hodně duší, víc než bilion. A jedna dušička, která seděla u souhvězdí Váhy, ta která symbolizuje spravedlnost, právě ta jedna jediná ze všech si vylezla na samotný vrchol souhvězdí, přímo na špičku hvězdičky, aby měla ten nejlepší výhled. Už hodně večerů kouká na dům, kde vidí maminku a tatínka, kteří touží po dětátku. Po děťátku, na které už dlouhou dobu čekají.