Byl chladný večer na přelomu ledna a února.
Daleko od země, když už šli spát skoro všichni lidé i některá zvířátka. U hvězdiček na nebi seděly dušičky tak, jako sedávají každý každičký večer.
Hodně duší, víc než bilion.
A jedna dušička, která seděla u souhvězdí Váhy, ta která symbolizuje spravedlnost, právě ta jedna jediná ze všech si vylezla na samotný vrchol souhvězdí, přímo na špičku hvězdičky, aby měla ten nejlepší výhled.
Už hodně večerů kouká na dům, kde vidí maminku a tatínka, kteří touží po děťátku. Po děťátku, na které už dlouhou dobu čekají. Dušička se diví, proč je doposud žádná duše neobdarovala tím nejvzácnějším darem – stát se rodičem. A proto byla rozhodnutá, bude to právě tato dušička, která právě kouká na maminku a tatínka.
„Já chci být jejich miminko!“ vykřikla jedna duše, když bylo uplné ticho.
„Vážně?“ zeptala se jiná duše zpovzdálí, která také vyhlížela, čí rodiče si vybere – ostatně jako všechny dušičky, které jsou na nebi a každý večer si vybírají rodiny, ke kterým přijdou. A tak se stanou součástí jejich životů.
„Ano, chci být jejich miminko a nikoho jiného za rodiče nechci, už tak dlouho čekají a tak moc si děťátko přejí. Vím, že by mi dali veškerou lásku, kterou v sobě mají a možná i více, tak jako já jim,“ odpověděla duše hlasitě a přesvědčeně.
„Možná není tvůj čas,“ zašeptal anděl.
„Je, je náš čas,“ odpověděla duše statečně, protože byla přesvědčena o tom, že vybrala jak nejlépe mohla.
Na nebi poletovaly zvědavé sovy, které chtěly slyšet, co se v souhvězdí děje. A protože mají dobrý zrak, výborně vyvinutý sluch, ale stejně byly daleko, a tak přiletěly blízko k duši, aby věděly přesně, která z toho bilionu duší, se chystá na zem.
„Slyšela jsi toho odvážného chlapce?“ zeptala se jedna sova druhé. „Ano,“ odpověděla soví dáma a dodala: „Já věděla, že se na zem chystá. Už dlouho kouká po večerech právě na tento dům a tyto lidi s jiskrou v očích a s nadějí.“ Duše toužila po tom k rodině přijít hned, když je poprvé spatřila, jak se seznámili při venčení toho jejich krásného pokrčeného pejska Lakyho, tak moc si to duše přála a snila o tom. Až se ocitla na zemi u té maminky, kterou si vybrala. V bříšku, v den, kdy se slaví láska 14. 2. 2020 na Valentýna. Duše byla malá, malinkatá ale časem v bříšku u maminky rostla a rostla, až měla přijít na svět jako chlapeček s tím nejkrásnějším jménem, které pro chlapečka vybrali. Dlouho se maminka s tatínkem nemohli na jméně shodnout, až jednou maminka navrhla, že si vezmou papír a tužku a každý napíše jména pro chlapečka, která se jim líbí. Vyšlo jim jedno stejné jméno –Teodor. A oba se shodli, že je to nejkrásnější jméno ze všech. V den 18. 10. 2020 v 16.06 h, když už z duše chlapec Teodor byl i človíček, přeletěl kolem maminky, tatínka a duše anděl a zašeptal, „je mi to líto, ale musíš se vrátit zpátky na svou hvězdu“. A odletěl.
Duši Teodorka si vzal s sebou zpátky do nebe. A i když se duše a maminka s tatínkem těšili na to, až se shledají, bohužel jim to nebylo umožněno, ale jejich duše se navždy propojily. Duše Teodorka se vrátila zase zpátky k duším, ke svému souhvězdí a posadila se na vrchol, kde sedávala před tím, než se rozhodla odejít na zem. A i když byl její čas a duše byla připravená žít s těmito rodiči, i tak byla štastná, že mohla přijít na zem aspoň na krátkou chvilku a být miminkem této maminky a tatínka. Protože i když duše nemohla zůstat na zemi, věděla, že bude dětátkem těchto rodičů už na věky věků. Jiné duše byly překvapené z toho, že právě tahle duše nezůstala na zemi s rodiči, když si to duše i rodiče tak moc přáli a byli všichni připraveni spolu prožít krásný a dlouhý život. Vyptávali se duše jak se ji na zemi líbilo. Duše Teodorka ostatním duším vysvětlila, jak je na zemi krásně, že se nemusí bát vybrat si rodinu a jít k ní na zem a na zemi i zůstat. Vyprávěl o tom, jak byl malinký, o tom jak jí lékař říkal Matryoško a jak rodiče čekali, jestli bude duše chlapeček nebo holčička. U toho se duše Teodorka usmívala a řekla duším, že rodičům ukázala hned, že je chlapeček, aby maminka mohla začít šít celou výbavičku, protože duše věděla, jak moc se maminka na šití pro duši Teodorka těšila, a tak maminku nechtěla napínat a ani tatínka, protože ten měl zase vymyšleno, jak vymaluje dětský pokojíček. O tom, že rodiče by byli štastní, ať už přijde chlapeček nebo holčička, že jim nezáleželo na tom, jaké kdo přijde. Také vyprávěla o tom, jak dostala své jméno, o tom jak maminku poprvé kopla. „Do bříška mi maminka dávala samé dobroty nejvíc, měl jsem rád kačenku se zelím, grepový fresh a jahůdky,“ řekla duše a ostatní potichoučku seděli a poslouchali o všem, co tahle duše na zemi všechno zažila.
„Tatínek mě hladil přes bříško a maminka mi zpívala a taky jsme spolu tancovali. Někdy jsem měl škytavku. Vyprávěla štastná duše Teodorka.
„A proč jsi na zemi, dušičko, nezůstala, když se ti tam tak líbilo?“ zeptala se zvědavě jiná duše. „To proto, že lékaři udělali chybu, to lidé někdy nevědomky dělají, nikdo není dokonalý, ale ničeho se nemusíš bát, duše, protože tohle se za normálních okolností nestává. Ještě nebyl ten správný čas. A možná nebyl proto, protože lidé někdy nevědomky chyby dělají. A taky proto, abych vám ukázal, že se nemusíte bát vybrat si svou rodinu. Také proto, abych vám o všem, co jsem na zemi viděl a prožil mohl vyprávět. Vyprávět o té síle lásky. Abyste viděly, že i když mě odnesl anděl zpátky, maminka a tatínek se postarají o ty duše a rodiny, které tato bolest teprve čeká. A možná i proto, abych vám řekl o tom, že na zemi jsou lidé, kteří dělají chyby a je to součástí života, to že si nevyberete dokonalé rodiče podle svých představ, ale neznamená, že vás nebudou milovat.“
„Jak to myslíš?“ zeptala se jedna z bilionu duší. A tak tato duše Teodorka začala vyprávět i o tom, co nejen cítila, ale i slyšela.
„Lidé žijí různé životy. Třeba holčička od souhvězdí Berana zůstala jen s maminkou.“ „To se přeci nesmí stát,“ zavolala vyděšeně jiná duše. „Může se to stát,“ odpověděla duše, která byla krátký čas na zemi. „Ale nemusíte se bát, i tak je na zemi krásně. Je tam i babička, která má duši holčičky Berana ráda a se vším jí pomáhá a duše jejich tatínka sedí až tamhle,“ ukázala duše Teodorka, až na samý vrchol souhvězdí Ryby. „Jeho duše na ně dohlíží, i tak jsou štastni. A i přes veškerou bolest, kterou cítila nejen duše Berana té holčičky, která má tatínka v nebi na svém souhvězdí Ryby. Maminka této malé bojovnice poznala tatínka nového, tatínka jejich sourozenců. A tatínek, který je u souhvězdí Ryby na všechny dává pozor, protože ví, že nejsilnější pouta jsou očím neviditelná, stejně jako já,“ řekla duše Teodorka.
„Takže má tatínky dva?“ zeptala se jiná duše. „Ano dva,“ řekla duše Teodorka, která vyprávěla, co na zemi slyšela. „Mám radost, že jsi zpátky,“ řekla nejlepší kamarádka duše Sofinka, která se před nedávnem taky vrátila ze země zpátky s andělem na své souhvězdí Lva. „Můžeme si spolu zase hrát,“ radostně řekla. „Bylo mi po tobě smutno, když nemůžu být s rodiči a ty taky ne, můžeme být tady spolu a hrát si s ostatními dušemi, které se také musely vrátit a taky s těmi, které se na zem chystají,“ řekla duše Sofinky. „Ano,“ odpověděla duše Teodorka. „Někdy se vrátí ty duše, které jsou na zemi pár dní nebo měsíců i let, i duše našich rodičů se někdy vrátí. Že je to tak, dědečku?“ zavolala duše Teodorka. „Je to tak,“ zavolal zpovzdálí dědeček Teodorka, který vše poslouchal od souhvězdí Panny. „Koukejte na mou maminku, jak mi kupuje květiny a na tatínka, jak mi dává každý večer dobrou noc.“ řekla pyšně duše Teodorka, „tak proto jsem si vybral za rodiče právě je. To, že jsem se vrátil zpátky sem k vám, k duším, nebrání mým rodičům, aby mě milovali. Jsem už navždy jejich syn a oni navždy mými rodiči a doufám, že některá z vás duší, kterých je tady nespočet, si vybere tyto rodiče a zůstane s nimi už na zemi a já na celou rodinu budu dohlížet od hvězdiček a vyprávět vám o tom všem, co jsem na zemi zažil. Abyste se vy, ostatní duše, nebály vybrat si vlastní rodiče, kteří se vám zalíbí, i když se vrátíte (někdy a nikdo neví kdy) zpátky sem ke hvězdičkám a k nám duším, rodiče i tak budou navěky s vámi a milovat vás tak moc jako vy je, ať je vám pár dní, měsíců nebo několik let. Tohle jsem se na zemi naučil.“ řekla duše Teodorka.
Maja
Fotografie: Pexels
Nejnovější komentáře