Mně se andělské děťátko mihlo životem před dvěma lety. Měla jsem vlastně veliké štěstí ohledně informovanosti, že se to děje, ohledně toho že to dvě blízké vědomé ženy prožily chvilku přede mnou a vyšly posíleny a ohledně toho, že mi bylo dáno to prožít tak, jak jsem to prožila. Po dvou letech mám pocit, jako by se od té doby brána smrti úplně neuzavřela a stále mne trochu přitahuje ke zvědavému zkoumání a trochu se jí stále bojím. Toto beru jako veliký dar, stejně jako tu velkou múzu, co ke mně hned po potratu přišla a napomohla tím projít.