Mé milované děti. Napřed budu mluvit k tobě Vojtíku, protože ty jsi tu byl dříve než Štěpánka. Když jsem v loňském roce téměř na svůj svátek zjistila, že tě mám v bříšku, byla jsem moc šťastná, že budu maminkou. Plánovala jsem, co a jak bude a jak vše vyřešíme, kam dáme postýlku atd atd. Bohužel naše štěstí trvalo pouze dva měsíce. Když jsem přišla na další kontrolu, kde jsem už nedočkavě chtěla slyšet tvé srdíčko, bohužel jsem žádné neslyšela. Prostě jsi se rozhodl, že s námi chvíli budeš, ale pak z nějakého důvodu jsi odešel.