Tento týden to bylo zrovna 10 let od chvíle, kdy jsem ve 24 tt. porodila své dva maličké chlapečky Čestmíra a Viléma, s kterými jsme se za 3 a 4 dny rozloučili. Teď si tady žiju svůj normální obyčejný život. A jsem moc ráda, když si zas a znova můžu připomenout, co všechno jsem díky nim během 10 let poznala… Proč o tom pořád mluvím a píšu?
Možná proto, že v mém dětství a v životě rodičů a prarodičů bylo hodně neopečovaných ztrát, o kterých se moc nemluvilo. Nebyla pro to slova.
