Měsíc: Říjen 2019

Začátkem roku se mi zdál sen, že rodím. Vlastně jsem v tom snu porod zaspala a probudila se až ve chvíli, kdy mi mezi nohama proplulo docela malinké miminko. Tak malé, že jsem ho ani necítila. Byla se mnou moje úžasná porodní asistentka, se kterou jsem na svět přivedla i své dvě starší děti v tichu a míru domova. Kromě ní byla kolem i spousta usměvavých mladých žen.
Ráno po probuzení jsem si byla jistá, že to byl porodní sen. Všechny mé děti mi poslaly sen o podstatě toho, jak se narodí. Jen mi bylo divné, že byla kolem taková spousta žen…

Když jsem byl kluk, tak jsem nesnášel prohrávat. Vždycky jsem odněkud naštvaně utíkal marně se snažíc vymazat z reality nějakou porážku.. Stejně to nefungovalo. Na počítači to někdy šlo, člověk shodil hru a sem-tam se povedlo, že se prohra nezaznamenala a mohlo se pokračovat. Jindy se stačilo vrátit k dříve uložené pozici. Pak začít znova o pár kroků zpět…
…Člověka z té představy probudí až zpráva, že Ferdíkovi nebije srdíčko a že už nežije…. Šlo jen o lásku, ke které se mimo plán a bez optání přimotala smrt.

Ráda bych se s vámi podělila o pokračování našeho příběhu. Před téměř dvěma lety jsem napsala příběh Měli jsme být tři… A ráda bych tímto pokračováním dodala sílu všem, kteří zažili ztrátu miminka. 14. 11. 2017 se stal nejhorším dnem mého života. Tahle zkušenost náš vztah velice změnila. Já mám potřebu o Vašíčkovi mluvit, přijala jsem ho jako nedílnou součást našeho života. A už v tomto bodě jsme se s přítelem nedokázali shodnout. On naši ztrátu uzavřel v sobě, nemluví o tom. Pouze když se připije, pláče.

Milí neznámí, dovolte mi se s vámi podělit o náš smutný zážitek. Letos v dubnu jsem otěhotněla po velice krátké snaze a říkali jsme si, ze naše miminko bude zázrak, jelikož se nám to povedlo opravdu rychle. Antikoncepci jsem brala dlouhých 12 let a nepředpokládali jsme, že to půjde tak snadno. Ale podařilo se a přes prvotní šok jsme se oba na miminko moc těšili. Termín porodu vycházel na 21. 12., ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem si mohla přát.